pátek 10. listopadu 2017

Moje... "jen tak"




   

     Venku je sychravo, takové to dušičkové počasí, ve vzduchu melancholická nálada, pečeme Svatomartinské rohlíčky do školky na odpolední zavírání studánek, tvořivou dílnu s dětmi a závěrečný lampionový průvod. Zazvoní pošťák a přinese nečekaný balíček - překvapení! :-)
     Nic jsem neobjednala, nic nečekám... O to je radost větší, dárek co chytí za srdce, dojme k slzám, jen tak, pro potěšení - pro mě další ujištění, že svět v kterém žijeme není tak špatný, jak se někdy může zdát - že Lásky je na světě moře a lidi s dobrým srdcem po Zemi běhají...
     Věrku znám dlouho, máme některé věci podobně, stejně, a víme - kdo nezažije, nepochopí... Obdivuji její otevřenost, to jak sdílí své pocity s okolím, její pokoru, upřímnost, hodnoty, touhy a tu nekonečnou víru v život, dobro a LÁSKU...
     Jak Lásku rozdává, jen tak - zadarmo. Divíte se? ANO! Jen tak a všem, bez rozdílu!
     Žije podle svých představ, krásně fotí a píše knížky - "Moje knížka" je určená dětem. Hlavní hrdina skřítek Povídáček vypráví a člověka to úplně pohltí. Měla jsem se narodit před 100 lety, to říkám pořád... ;-)
     Kdo by chtěl nasát pozitivní energii, chuť do Života a trochu zpomalit v té dnešní uspěchané době, kupte si knížku a nebo si uvařte dobrý čaj/kávu a zajděte na návštěvu K VĚRCE (klik)
   
A já moc DĚKUJI, nejen za to poznání...



2 komentáře:

  1. Harcovnice,mám tu čest znát Verku osobně :-) Viz poslední příspěvek na blogu💗Krasny vikend!

    OdpovědětVymazat
  2. Sice Věrku osobně neznám, ale její blog už dlouho navštěvuji. Je úžasný človíček se srdcem na dlani.:-) Růža

    OdpovědětVymazat