středa 15. září 2010

... "na poslední cestu" ... DO NEBE ...



... na poslední cestu ... DO NEBE ...
... na přání pozůstalých ... pro TEBE ...
... byla krásná, mladá, zdravá ...
... seděla na sedadle za řidičem, připoutaná, bylo jí 18 let ...
... zítra má pohřeb ...

Život je někdy tak nespravedlivý a krutý!
Bůh Tě opatruj holčičko...
http://www.youtube.com/watch?v=nyvi9AfP_xg

18 komentářů:

  1. Vlaďko, to nebyl lehký úkol, viď! Mám 20tiletou dceru...
    Ani nevím, jaký večer ti mám popřát...
    Moc zdravím Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Helenko, pravda - nebyl ... bulím tady celý den ...
    Taky mám dceru, 17tiletou ...

    OdpovědětVymazat
  3. VLADÍÍÍÍ.MYSLÍM,ŽE TO BYLO NEJHORŠÍ ŠITÍ ANDĚLÍNKY ŽE?? CO NA TO NAPSAT..

    OdpovědětVymazat
  4. Dari, taková přání se nedají odmítnout ... a já ráda pomůžu ... když můžu ...
    Nemusela jsem jí dělat ani poutko na zavěšení :o( ... BUDE LEŽET ... jistě tušíte ... kde ...

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Vladěnko,

    mám mrazení po celém těle a slzy na krajíčku.
    Tož, měla jsi nelehký úkol - ale přání se mají plnit.

    Pa pá
    S.

    OdpovědětVymazat
  6. Kurde ten život je fakt někdy taká sviňa ... ale já říkám, že vše má svůj důvod ... a že ten nahoře si tyhle dobré, hodné, často mladé duše bere k sobě, aby je pasoval na anděly strážné ... ikdyž stále nechápu proč někdy v tak mladém věku a proč ty dobré.

    Co na to říct ...je to moc smutné. Rodině té dívenky ....Upřimnou soustrast a hodně hodně sil a víry v lepší zítřky. Držte se!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Život dokáže být někdy krutý... je to strašné... nepředstavitelné ... držím tady na klíně mého nejmladšího a bulím.... upřímnou soustrast nejbližším...
    L

    OdpovědětVymazat
  8. the best tildas' work I've ever seen...!! great!!

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Vladi,
    nelehký úkol jsi měla je to moc smutné:-(
    Rodině přeji upřímnou soustrast a spoustu spoustu sil! Život je opravdu někdy krutý o to víc ,když se jedná o mladého člověka co měl život teprve před sebou.
    Ať ji Bůh ochraňuje.
    P.

    OdpovědětVymazat
  10. Ta holčina je od nas..:-( Nikdy Vám sem komentáře nepsala, ale dnes musím..jelikož mě úplně běhá mráz po zádech..Je to strašné neštěstí..bohužel letos tady u nás ve městě již několikáte a tragické a vždy přišel o život mladý člověk..:-(( Je to velké neštěstí a těžko na to hledat nějaké slova utěchy pro rodinu a kamarády..
    Andělička je přenádherná..jde z ní pohoda a láska..
    Mějte se krásně..Kaťa

    OdpovědětVymazat
  11. Kačko, zítra má Pavla církevní pohřeb, jde tam celá škola, myslím, že Poděbrady budou zcela ochromeny... Je to strašné něštěstí co se stalo...
    Bohužel se mě to také tak trochu týká, protože se jedná o dceru přítele mé nejlepší kamarádky Ivety ...
    Chtěla jsem vám všem jen připomenout, že nemá smysl řešit "hovadiny" a opravdu žít každým dnem, keterý nám život dá, protože nikdo nikdy neví ... co na nás čeká ...
    OSUD je osud ................
    Přeji krásný den a děkuji ...

    Vlaďka

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj Vladuš, ty jsi prostě anděl na zemi a dokážeš vytvářet mraky dalších andělů pro radost a potěšení...Ale tahle andělka, ta ti asi zůstane navždycky nezapomenutelná... Je to smutné, nespravedlivé, co na to říct... Sedím tu s Jarinkem na klíně a bulím do jeho kudrnek...
    O to víc nepochopitelný mi přijde řešení nějakých malicherností a žabomyší války - život je o něčem jiném a nač ztrácet čas s lidma, co jen dělají druhým zle...
    papa, myslíme na vás
    Jita a Jarinek Rozruchovic z Fialek

    OdpovědětVymazat
  13. Ahoj Jituš, Jarinku a Kčenko :o)

    ... jelikož jsi inteligentní žena a máš to v hlavě srovnané má milá, tak právě proto jsi napsala to co jsi napsala, souhlasím naprosto se vším co jsi napsala ...
    To co se děje (víš kde) je přmo učebnicová ukázka toho, jak má někdo problémy sám se sebou a nenašel klid na své duši, a že se jich tam teď našlo, co???
    Já tedy vím jen o jedné co tam dělá zle, vehementně se snaží prosadit a kousavě pohlíží na každého, kdo se na ní podívá jinak, než by ona chtěla. Ale jistě jich bude víc. Právě proto jsme vzaly s holkama nohy na ramena a šly sem, na žabomyší války (jak píšeš) nemáme čas ani náladu. Chceme žít, šít a podle mého názoru stejně za každou z nás mluví její práce ... Nechť si tedy úsudek a názor udělá každý sám! Že?
    ... když se mi chce smát - SMĚJU SE
    ... když se mi chce brečet - BULÍM
    Ten kdo mě zná blíže, to ví ...
    Ten kdo mě vůbec nezná, ať mě nesoudí!

    Mějte se báječně holky, zítra bude zase líp :o)
    A děkuji, za VŠECHNO ...

    Vlaďka a spol.

    OdpovědětVymazat
  14. Milá Vlaďko,
    hned na úvod musím říct, že nejsem "blogerka", ani nevím, jak jsem na Vaše stránky přišla, ale co vím je to, že poslední dobou piju kávu a jsem při tom u Vás na návštěvě. Je tu tolik nádhery a hlavně emocí, že se tu vracím zas a zas. Chci napsat, že káva mi tu moc chutná, ale už dvakrát mi chutnala hodně "hořce" - při čtení o Kristýnce a dnes. Já vlastně,abych řekla pravdu, nevím, co v takových situacích říct - a tak, když se to stalo v mém okolí (při odchodu kamarádky a známého), tak jsem reagovala "jen" objetím a pláčem s tím pozůstalým. Myslím, že někdy člověk nemusí mluvit...A tak dnes večer, až zase budu zapalovat svíčky, tak budu myslet na pozůstalé, na vás všechny, co na ně myslíte, a budu prosit o hodně síly pro nás všechny..Nebudu se teď více rozepisovat - chystám se Vám napsat ohledně andělky:-) - teď tady ta chvilka mlčení patří té, pro kterou jste vytvořila krásnou andělskou bytůstku. Většinou končím maily "ahoj" nebo "s pozdravem", u Vás použiju to, čím rozhodně neplýtvám, protože to vnímám nejen "jako" slovo, ale něco víc, takže - S úctou a přáním všeho dobrého Žaneta.

    OdpovědětVymazat
  15. Vladěnko...no bulím tu jak želva, emoce musí ven...každý si táhneme v životě nějakou kládu, musíme občas něco protrpět, ale pak berou dech osudy druhých...člověk se pak musí zastavit a uvědomit si, jakou skutečnou hodnotu má náš život a jak moc je pomíjivý...a osudu se nevyhneme. Je třeba skutečně žít každou vteřinu, naplnit ho láskou a nemarnit čas malichernostmi....Vy sama tohle moc moc dobře víte. Andělka, kterou jste ušila na poslední cestu do nebe my vyrazila dech...mluví za vše. Tak a jdu obejmout svoje holčičky...to je můj život a já ho prostě nechci promarnit. A odpouštím manželovi, na kterého jsem se dnes zlobila...vždyť ho mám táááááák ráda ......Venda

    OdpovědětVymazat
  16. Vladěnko, jste statečná žena, že jste se pustila do tak náročné práce ušít andělku pro člověka, který už není mezi námi. Myslím, že Vám zůstane v srdci už navždy a odcházející duše díky ní bude mít klid. Nějak mě nenapadají slova, protože to, co jste dokázala vytvořit za takových smutných a nečekaných podmínek je neskutečné a od Vás velice statečné. Krásně jste se s dívkou rozloučila a poslala ji s úctou a tichou vzpomínkou do nebe.
    Rodině i Vám.....upřímnou soustrast
    Janina Karlová - Janakar

    OdpovědětVymazat
  17. Vladííííí...je překrásná...určitě stejně tak, jako byla duše té mladé dívky, pro kterou jedna "pozemská Cesta" právě zkončila...

    ...zdá se mi to skoro jako osud na tenhle odkaz přijít zrovna dnes...před měsícem nám zemřel tatínek, který se v posledních 3 měsících svého života dotkl tak velkého lidství a opravdovosti v sobě, že si ho za to budu vážit až do konce svých dnů a až se s ním znova potkám, doufám, že mu padnu do náruče a budu mít tu možnost být mu na blízku...věřím v to, že duše neumírá a že máme všechno ve svém životě zcela jasně naplánované ještě před tím, než se narodíme...i to největší utrpení MÁ smysl, i když nám trápení přijde nesmyslné...protrpěl spoustu dnů v takových bolestech, že si to zdraví - byť i ten nejbližší člověk - nedokáže ani představit a až do konce bojoval jako Velký Bojovník s naprosto jasnou myslí a odhodláním veškerou bolest a bezmoc překonat...proč to píšu...v den, kdy zemřel jsme měly tu obrovskou šanci být s ním - díky skvělému osazenstvu žambereckého plicního...ačkoliv nejsou hospic, umožnili naší mamince s tatínkem "být" i přes noc...to už nebylo třeba...ale v ten poslední okamžik, kdy najednou dýchal jako zdravý, a i když spal, s ním byla Ona a my odpoledne...ten další den nám vyšla vstříc i pohřební služba - měli jsme velmi intimní rozloučení - jen my 3 "jeho" holky a on a 20minut společného času...a na Cestu s ním šly, mimo mamčiných kytek ze zahrádky, taky Andělky - pro radost a pro štěstí od flerové švambi :). Kruh se uzavřel. Je to asi divné, když to tak řeknu, ale těch 20minut byl jeden z nejkrásnějších okamžiků v mém životě. Byly jsme klidné a všechno to rituálno kolem bylo naprosto přirozené...

    Rozepsala jsem se...tím vším chci vlastně říct, že ušít takovou nádhernou andělku je veliký úkol...Vladi, tys´ho zvládla i přes ty slzy na jedničku s dvaceti hvězdičkama...a to Světlo, které to té dívce přinese, ta láska, kterou jsi do ni dala, jí určitě moc potěší!

    ....melluzíííí

    OdpovědětVymazat
  18. ... srdečně vás všechny zdravím a upřímně děkuji...

    ... ZA VŠECHNO ...

    ... je fajn a jsem za to moc ráda, že sem chodí na návštěvy lidičky co to mají uvnitř podobně jako já :o) ... že jim není lhostejné co se okolo nich děje ... a za to především vám všem děkuji :o)
    .. i když se tu "někdy brečí" - i to je bohužel ŽIVOT ......................... nikdo neví co nám život přinese a osud nachystá ...

    PŘEJI VÁM VŠEM LÁSKU A ZDRAVÍ ...
    A DĚKUJI

    Vlaďka

    PS: ... Mellu, Tobě jsem písla vzkaz a Žanetko Váš komentář mě dostal na kolena, děkuji ze srdce za poklonu, která mi byla vyseknuta, vážím si toho :o)
    A holky vám všem co chodíte pravidelně, DĚKUJI :o) ... doufám, že takových smutných zpráv a příspěvků bude co nejmíň .............. já v to věřím :o)))))))))))))))

    OdpovědětVymazat